Pampeliška

Mám tě rád
jako pampelišku
zlatou.
A potom, když chmýřím
nabíráš výšku
— nanebevzatou —
a odlétáš.

Sám na lukách zelených
s čmeláčkem piju a hýřím.
A potom každou nažkou svát,
vzduchu jsem tichý vzdych
a pád —
ty navždy hlavou sťatou
i prázdným lůžkem,
s nímž se neusmířím.

Nebudu týž.
Nebudeš táž.
Sic budeme ještě;
i nebudem již.