Divy

Tvoje oči — hlubočina,
aby v ní navždy
luna utonula —
a nepohnula hořem.

Utichl vítr
zmořen —
a zbláznil.

Tvoje ústa —
jazyk brzy nazývati
samomluvou duše.

Slyším vlas tvůj váti.
A když noc je pustá,
odhaluje šíji,
že bůh temnot vzrušen
prohlédne a šílí
bezhlavý, neb sťatý —
on meč — onou šíjí.

Slyším slzu štkáti,
že jí ublížili.

Vidím dívati se   tebe na muškáty
a muškáty cudně
pak se červenati.