Pouta

Když si mě ukrýváš
za mřížovím svých řas,
tak křehkým —
proč myslím na žalář?

Otevřeš oči
a pod křídly, pod obočím
oslepí mne zář —.
Nikdy už neodletím.
Jen lehnu popelem
a ty budeš můj žhář.

Budeme náhle sami na světě
a třeskutě skučet
nalezenými těly.
Dušemi zadušeni;
pod pelem i pelem
nevyslovených slov;
samohlásky se souhláskami;
slovíčky ve větě
spiklí
do strofy katastrof.