Kartouzek

Ptala ses mne,
jsi-li vůbec krásná?
A já tě viděl jenom jedinou.
Vojáci švarní jeli dědinou
a vidouce tě, sesedali s koní.

Třemi prsty mužský
stéblo trávy semne.
Setmí se   a slunko navždy zhasne.
V prsou se sevře cosi,
co není ani mnou,
leč před čím srdce
hluboko se skloní.

Úvoz, kudy může jet
jediný vůz, je úzký.
Mám v očích tmu,
tmu zřítelnic tvých jen —
a v záři vidím tě,
div neoslepnu
krví skropenou květinou —
a květina ta — je můj kartouzek.