Pokusy I

Když za noci tiché
opustí tě řeč
a ty ji necháš mluvit nemluvnou,
báseň je němá —
konečně!

A ty se neostýchej!
Každičké slovo
je na tvou duši leč.

Buď vodou,
která jen z dešťů skane!
Buď vzduchem,
který se k vzduchu nemá —
a požat — koncem žně!