A tohle město

Představte si, že na trhu zakoupíte žíhaný meloun, zlatou tykev nebo kadeřavou kapustu, a když ho (ji) přinesete domů a rozbalíte noviny, zjistíte, že je to docela obyčejná hlava, lidská hlava, uříznutá hlava nějaké ženy či dívky. Jen si to představte: sádrově bledé tváře, višňově rudé rety, oči pomněnkově modré. A plavé lokny spadající na nejsoucí rameno. Tato žena je nepochybně krásná, bezpochyby zavražděna, zcela jistě právě tím padouchem, jenž předstíral, že vám prodává žíhaný meloun, zlatou tykev nebo kadeřavou kapustu. Ó ta hrůza! Leč: proč tu nikde není ani krůpěj krve? Kde je krev? Při takovýchto příšerných zločinech jí přece zpravidla vytekou škopky! Kde je krev této krásné ženy? Zvědavě zatřesete onou hlavou a slyšíte, že v ní cosi chrastí. Třesete-li silněji, chrastí silněji. Zatřesete ještě silněji, a ajta! vypadne plechová trubička. Futrál nějaký, opatřený víkem. Otevřete ho, vypadne srolovaný list papíru. Rozvinete ho, a co nespatříte? Podrobný plán Buštěhradu! Ó běda! Je to ještě horší, než jste očekával. Ta žena, jak vidno, nebyla zavražděna jen tak. I vy jste obětí vyzvědačů, pane. Nejlepší bude, když rychle utečete. Kam? K tetičce na venkov? Do křivoklátských lesů? Kamkoli, ale pryč odtud, milý příteli, tohle město je plné vyzvědačů!