Náčrt básně

Výběrčí poplatků vstoupí do domu, kde je vše náramně podezřelé. Zvonek nezazvoní a někde uvnitř umlkne pláč. Nahoře něco bouchne. Skříň pod schody je přesně taková, do jaké je možno ukrýt mrtvolu.

Za prosklenými dveřmi předsíně se zjeví příšerně znetvořená tvář: zakrslý šilhavec s rozplesklým nosem a vyplazeným jazykem neodpovídá na pozdrav.

Výběrčí odchází, aniž cokoli vybral, a konec básně by měl být asi takový: odchází s pocitem, že se v tom činžovním domě zamiloval do neznámé ženy. Je to samozřejmě hloupé, ale výběrčí má přesně ten samý pocit, jaký by měl, kdyby se zamiloval do ženy, kterou nespatřil a kterou, jak už to v životě bývá, nikdy nespatří. Do ženy, která má něco společného s podezřelým domem.

Výběrčí poplatků odchází a z okna v prvním patře se za ním dívá ploskonosý šilhavec. Asi nějaké dítě.