O ženách, které vařily kaši

Jedna žena, která žila v lese, přišla k jiné, která žila v lese. Řekla: Pojď, budeme vařit kaši!

Dobře, ale napřed budu vařit já! řekla druhá žena.

A první žena řekla: Dobře, ale až sníme tvou první kaši, uvařím druhou, a tu potom taky sníme!

Druhá žena začala vařit první kaši. Pořád něco přidávala do hrnce, až už byl večer. Vyšly hvězdy, kaše ještě nebyla hotova.

Kdy už bude kaše hotova! řekla první žena.

Až přidám nějaké maso! řekla druhá žena.

První žena řekla: Nezapomeň, ještě jsi nepřidávala med!

Druhá žena odešla pro med, první si lehla do postele a dělala, že spí.

Druhá žena se vrátila a řekla: Už spí, uříznu tedy maso! A otočila se, aby vzala nůž.

Tu první žena vyskočila a vylila na druhou ženu kaši, která se vařila. Maso už je! řekla.

Ale kde je chléb!

Šla hledat chléb a našla v komoře pytel plný zlatých peněz. Jak se tam tak radovala, maso sežraly krysy.

I což, řekla první žena. Teď se trochu vyspím, ráno vezmu peníze a půjdu do města. A lehla si do postele.

Ale druhá žena měla muže. Ten v noci přišel, uviděl pod stolem kosti a v posteli první ženu. Lehnu si tedy k téhle, než ji zabiju, řekl si.

Zůstaneš tady se mnou! řekl.

A teď rychle udělej kaši, řekl, protože už svítilo slunce.

První žena však začala naříkat, protože chtěla odejít s penězi do města.

Jdi udělat kaši! řekl muž.

Ale ona nepřestala naříkat.

Muž se rozzlobil. Udělám tedy kaši sám! řekl a ženu zabil.