Město

Všude kolem je les, tak hustý, že jím neproniknou ani hvizdy vlaků. Ani křik podomních obchodníků a pomluvy a záhadné náznaky hrůz, ani odvážlivci s plamenomety, ani prospektoři a zdravotní inspektoři se nedostanou daleko za okraj. Přesto však: vězte, že nemluvím o městě uprostřed lesa, ale o městě nad chodbami. Tak tu všichni žijí: nad chodbami. Neustále se dozvídají něco nového o zvláštních dějích v podzemí, o městských sklepeních a chodbách spiklenců. Jsou prý tam dole i jezírka. A také kobky a rozlehlé paláce, které snad kdosi obývá. A konírny a zahrady a přístaviště lodí. A nahoře všichni čekají na určitější zprávy. Ačkoli: čas od času vyběhne z lesa nějaké zvláštní, ba obdivuhodné zvíře dozajista dosud nikým zblízka nespatřené. A prochází se tu přede všemi po ulicích, krásné, hrůzně zvláštní zvíře.

Ano: Podivný a zřejmě krásný je les a podivně tísní město, které se den ode dne zmenšuje, přestože stavení i lidí v něm přibývá, i pomluv a tajemných pověstí. A hlavně podzemních prostor vyzděných a vydlážděných slabě světélkujícími kameny. Můj ty bože!