A jiný Bedřich

A jiný Bedřich byl zcela náhle oběšen. To se stalo tak:

Město, ve kterém ten Bedřich bydlel, dostalo novou šibenici. Všichni se na ni chodili dívat, protože se o ní psalo v novinách. Bedřicha sice vůbec nezajímala, tak jako nezajímala nikoho, ale řekl si jako všichni: Přece jen se raději půjdu podívat, protože kdybych nešel, řeklo by se, že se bojím, že se bojím šibenice, protože nemám čisté svědomí, že ano, ale já se nebojím, nemám proč. A řekl si: Mé svědomí je jedno z nejčistších, mohu tedy směle přistoupit blíž než mnozí, ano, já přistoupím blíž než ostatní, abych dokázal svou bezúhonnost. A šel a přistoupil blíž. A ještě blíž a ještě blíž a ještě, a potěšen svou zmužilostí zlehka poklepal nehtem ukazováčku na hladký bukový trám. To neměl dělat! Dozorci nabyli dojmu, že Bedřich ten krásný nový nástroj hodlá poškodit a – vyškoleni k takovým případům – hbitě popadli podezřelého a šup a ryc a pic a již se milý Bedřich houpal k velkému překvapení celého města.