Ji Yung vypráví
Tian Bu-man jednou v opilosti zabloudil na hřbitov a zakopl o lebku.
„Ještě jednou na mě šlápneš a uvidíš!“ vykřikla za ním lebka.
Tian Bu-man se k lebce vrátil a povídá: „Co uvidím?“
„Pomstím se ti,“ řekla lebka.
„Tak proč se mi pleteš pod nohy?“ povídá Tian Bu-man.
A lebka na to plačtivě: „Zlí lidé mě tu pohodili.“
„Proč se tedy nepomstíš jim?“ povídá Tian Bu-man.
Lebka odpověděla: „Ráda bych, jsou však silní, narodili se ve šťastném znamení a já si na ně netroufám.“
„Ach tak,“ povídá Tian Bu-man. „Tak takhle to je. Vy strašidla se bojíte silných a šťastných lidí a obtěžujete slabé a nešťastné. To se nestydíš?“
„Stydím,“ pravila lebka. „Stydím se, protože i ty jsi narozen ve šťastném znamení.“
„Tak mě neotravuj,“ pravil Tian Bu-man a nakopl lebku tak, že odlétla ke zdi, jen to cvaklo.
„Vy lidé jste taky pěkná sebranka,“ kňourala, ale Tian Bu-man už si jí nevšímal a šel.