Tři sousedé
Tři sousedé, Hýta, Batul a lord Fountleroy, si vyšli do polí. Jdou, tu se Hýta shýbne a zvedne kámen.
„Pohleďte,“ praví. „Takový kámen jsem ještě neviděl.“
Batul a lord Fountleroy si kámen prohlédnou a přesvědčí se, že je opravdu zvláštní.
Pak Hýta kámen odhodí, ten exploduje – výbuch je tak silný, že všichni tři sousedé upadnou.
Vstanou, opráší se navzájem a jdou dále.
Tu se shýbne Batul a zvedne kámen. „Pohleďte,“ praví. „Ten je taky zvláštní.“
A Hýta s lordem Fountleroyem si kámen prohlédnou a přesvědčí se, že je opravdu zvláštní.
Pak Batul kámen odhodí, Hýta s lordem Fountleroyem se přikrčí a chytnou se (nikoli navzájem) za uši, kámen však vzlétne a stoupá.
„Hleďme,“ praví Batul a všichni tři se dívají za kamenem, jenž zmizí v oblacích.
Opravdu zvláštní – je však třeba říci, že oblaka jsou toho dne neobyčejně nízko. Ale i tak – je to zvláštní najít takový kámen.
Jdou dál, tu se shýbne lord Fountleroy a zdvihne nějaké dítě.
„Pohleďte,“ praví. „Dítě. To jsem ještě neviděl. Takové malé, pravděpodobně kojenec, a leží tu jen tak u cesty.“
A Hýta s Batulem si dítě prohlédnou a přesvědčují se, že je hodno pozoru.
Pak lord Fountleroy dítě odhodí a to se rozkřičí.
„Co to?“ diví se sousedé. „Najednou se rozkřičí a křičí a křičí. Nu, půjdeme dále.“