Tři Fuové

V Potutváře, jen kousek od sídelního města, tři Fuové, Fu, Fu a Fu, obdělávají malé políčko. Rostou na něm vycpávky do vysokých hodnostářských čepic. Pakliže celou úrodu nesežerou sousedovy krávy a císařovi draci či nezaplevelí-li ji houšť vycházkových hůlek, sesbírají ji Fuové do nůše, tu naloží na některou ze svých žen a odeberou se do města na trh. Leč jak už to bývá: urodí se čapky, neurodí se hodnostáři. A tak tři Fuové přinesou úrodu domů na otop, svalí se na své ženy a třou bídu.

Jednou po deštích Fu osedlá ženu a jede se podívat, zda hodnostářské vycpávky již dosti nabobtnaly. Co však nespatří: na poli se utábořilo vojsko. Vše pošlapáno koňmi, ženy vaří vojákům kaši. I rozkřikl se Fu před setníkovým stanem a setník přikázal eunuchům, aby Fuovi vyplatili pytel.

A nyní příběh dostane spád. Samozřejmě Fu chce bratry ošidit a místo domů spěchá do hor. Fuové však se o tom brzy doslechnou, skočí do sedel a štvou ženy za ním. A protože dva vždycky běží rychleji než jeden, dostihnou ho právě ve chvíli, kdy na čerstvé ženě vyjíždí ze vrat hraniční stanice.

Vrhnou se na Fua, setnou mu hlavu, useknou tlusťoučký pytel, pak přivážou ženy a jdou se občerstvit. Jenomže mají smůlu: hospodský je sice samý úsměv, je to však starý zkušený démon. Konec se odehrává za svitu měsíce.