Půpa a djojo

(Podle Frobenia)

Půpa a djojo spolu žili v lese. To bylo tenkrát. Tenkrát ještě nežili ti dva na svých místech, ale venku v lese.

Jednou neměli půpa a djojo co jíst. Oba měli velký hlad. Půpa řekla: „Dneska mám chuť na rybu.“ Djojo řekl: „Taky mám dneska chuť na rybu.“ Půpa vzala síť a šla k řece. Djojo šel za ní. Půpa začala chytat ryby. Půpa chytila hodně ryb. Půpa ryby vzala a šla s nimi domů. Půpa ryby vařila, vzala pepř a sůl, uvařila dobré jídlo. Když jídlo uvařila, snědla ho. Djojo řekl: „Dej mi také něco k jídlu.“ Půpa mu dala trochu pepře a řekla: „Najez se pepře. Žádnou rybu už nemám.“

Druhý den šli půpa a djojo zase k řece. Djojo vzal síť a šel napřed. Půpa šla za ním. Djojo začal chytat ryby. Djojo chytil hodně ryb. Djojo ryby vzal a šel s nimi domů. Djojo ryby vařil, vzal pepř a sůl, uvařil moc dobré jídlo. Když jídlo uvařil, všecko snědl. Za chvíli přišla půpa. Půpa řekla: „Proč mi nedáš žádnou rybu?“ Djojo řekl: „Ty jsi včera, milá půpo, měla hodně ryb a žádnou jsi mi nedala. Dneska mám já hodně ryb a žádnou ti nedám.“

Půpa se rozzlobila a uhodila djoja. Djojo zas uhodil půpu. A tak se tloukli. Přitom chytil djojo půpu za poštěvák, utrhl jí ho a hodil do ohně. Půpa do ohně rychle sáhla a strčila poštěvák zpátky. Ale má ho teď od toho ohně červený jako oheň.