Zasláno

(LITERÁRNÍ NOVINY 30. 1. 1992)

Kasardova provokativně blasfemická (azda) Posledná večera je tak nakažlivá, že se jí dal zřejmě infikovat i básník Ivan Wernisch v jakýchsi mikropovídkách nazvaných z důvodů jen jemu známých Z doupěte latinářů (LtN č. 3), v nichž podvakrát vystupuje mecenáš Hlávka v podobě, dalo by se říci značně odpudivé.

Josef Hlávka může být někomu sympatický a hodný cti (založení akademie věd, Hlávkových kolejí, studentská stipendia, podpory umělcům), jinému může připadat jako nabob, buržuj a zpátečník. Mohou být námitky proti celému uspořádání organizace České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, jak zněl oficiální název, proti jejímu rozdělení na 4 třídy, výhrady byly už v jeho době, a víme, že členství odmítli nebo se ho zřekli Zeyer, Čech, Machar i další, sotva však lze zpochybnit Hlávkovy zásluhy jako mecenáše, zvláště dnes, kdy by nám podobné velkodušné mecenášství bylo nad příslovečnou sůl potřebnější. V daném případě je to navíc i nevkusné. A tak se možná co nevidět dočkáme, že fantazie Ivana Wernische nebo někoho jiného nám přiblíží Palackého jako nelidu nakopávajícího na ulici elegantním rozmachem žebráka do zadku, Němcovou, jak při hmotném strádání se odhodlá zlepšit finanční situaci rodiny fízlováním (zvláště pikantní, uvědomíme-li si, že právě ji sledovala konfidentka), a třeba Nerudu, který rovněž v jisté době neoplýval blahobytem, kterak vykrádá krámky na Malé Straně. Naši velikáni budou takto zbaveni sošné monumentality a „zlidštěni“, tudíž budou daleko přijatelnější při obecné morální devastaci. Jaká nepřeberná přehršel možností se nabízí! (…) Jsem zvědav, koho nám příště Ivan Wernisch zbaví glorioly.

Bohuš Balajka