Strašidelný pivovar

Jeden Bedřich, povoláním zbožíznalec, prožil život v jednom okresním městě. Po smrti však byl jmenován strašidelným sládkem, odvolán z města a přiděleno mu bylo, zpočátku jen na zkoušku, místo v opuštěném pivovaru někde na Malši. Malše je klidná, docela hezká říčka, Bedřichovi, nyní Flodorovi, se však v pivovaru stýskalo, stýskalo se mu po životě v okresním městě, po veselých přátelích i zbožíznalecké praxi. Nudil se a zoufal si. Zvláště za měsíčních nocí.

Když byl po nějakém čase povolán před komisi a dotázán, zda pociťuje stesk, přiznal, že ano. Komisařové měli vysoké šišaté mlžné čepice, což není podstatné, a byli tři, což je nezajímavé a rozumí se samo sebou. Hodně se ti stýská, milý Flodore? ujišťoval se první. Hodně, řekl Bedřich. Opravdu hodně? Po životě v okresním městě, veselých přátelích a zbožíznalecké praxi? tázal se druhý. Po životě, přátelích i praxi, přiznával Bedřich. A pověz, milý Flodore, ptal se třetí, tak moc se ti stýská, že vzdycháš? Vzdychám, řekl Bedřich. A za měsíčních nocí, chtěl vědět první komisař, za měsíčních nocí skučíš? Skučím, řekl Bedřich. Hodně skučíš? ptal se druhý. Hodně, řekl Bedřich. Zaskuč, jak skučíš, Flodore, řekl třetí. A Bedřich zaskučel, zaskučel přesně tak, jako za měsíčních nocí. To stačí, řekl první komisař. Dobře, pěkně skučíš, řekl druhý. A třetí pravil: Dáme ti definitivu, milý Flodore.

Ó, skučel Bedřich. Óóóóóóó! Uhúúúúúúúúúúúúúú! Uhuhúúúú úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú! Juhuhúúúúú úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú úúúúúúúúúúúú! Hůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů! skučel jeden Bedřich.