Prolog

„Na tu smlouvu můžete zapomenout.“

Aaron Collins to řekl tak klidně, jak jen za daných okolností dokázal. Ze světle hnědých vlasů mu na ramena stékalo rajské coulis, které bylo původně určené na polévání grilovaných kuřecích stehýnek. Shodou mnoha okolností se ocitlo na jeho hlavě. A to byla poslední kapka.

„To nemyslíte vážně!“ vyhrkla vyděšená Helen Kingová. Seděla na protější straně stolu a marně se snažila předstírat klid. Její dcera před malou chvílí vztekle odešla. Ještě předtím ale pohřbila veškeré naděje své matky na záchranu rodinné firmy. Už dříve se ke svému snoubenci chovala přezíravě. Ostatně – stejným způsobem se chovala ke každé živé bytosti ve svém okolí. Aaron to velmi dlouho trpělivě snášel. Urážky na veřejnosti, flirtování s jinými muži. Vlastně ho zesměšňovala před celým Chicagem. Toleroval to, protože v jejich vztahu přece šlo jen a pouze o peníze. O veliký balík peněz. Jenže zdánlivě bezedná číše jeho trpělivosti právě přetekla.

„Chcete se vsadit?!“ zavrčel. Sebral ze stolu naškrobený ubrousek a otřel si alespoň obličej. Byl blázen, když si myslel, že by manželství s Pamelou Kingovou mohl přežít ve zdraví. Vstal, odmítl pomoc armády rozpačitých číšníků a bez ohledu na oněmělé hosty luxusní restaurace Les Nomades odcházel s hlavou vztyčenou. Přitom z něj odkapávala sytě červená omáčka.

„Collinsi!“ zvolala madam Kingová. Snad poprvé za tu dobu, co ji znal, projevila nějaké emoce.

Ohlédl se.

„To se urovná! Já s ní promluvím! Jistě se to nějak… Vždyť vy o ten obchod stojíte stejně jako já!“

Setřel si z čela tenkou stružku stékajícího coulis a ironicky se usmál.

„Nemáte ani tušení, jak moc, madam. Ale má rodina by mě musela prohlásit za nesvéprávného, kdybych se s Pamelou po tom všem oženil. Doufal jsem, že je jen… nezralá. Jenže ona je…“ Rozhlédl se, ale pak odolal nutkání přede všemi těmi lidmi dokončit větu.

Nakonec zavrtěl hlavou a odešel.