Vypálím na svět celé svoje hoře

dříve než luk jedinou ze svých střel
a zaleju si uši voskem včel,
ať neslyším Sirénu svého moře.

Změním své oči ve dvě studny v tváři
a srdce v oheň, hlavu v hradbu skal
a nohy v kořen, jenž by nespěchal
vždy vstříc té kráse, jež tak krutě září.

Proměním svoje přání v skřivánky
a svoje tiché vzdechy ve vánky,
jež roznesou můj pláč až na kraj světa.

Vtělím svou bledost u Loiru v květ,
jenž bude všem svou barvou vyprávět,
jak jsem se trápil po celá ta léta.