Klíč k mému srdci jste odnesla, moje paní,

klíč k mému životu a klíč k mým myšlenkám;
a já se nezlobím, já jim to přeji sám,
jenom když budete mít s nimi slitování.

A tak jsem osiřel v takovém utrpení,
že zemřu na smutek, na hněv a žárlivost;
a sám bych zemřel rád, je tu však ten váš host,
pláč, jenž mě provází a není k utišení.

Proklínám onen den, kdy mně ta krutá střela
vyryla do srdce navždy váš krásný vzhled,
vaši tvář, pohledy a vlasy kolem čela,
jež jsou mým majákem uprostřed všech těch běd.

Proč jsem se tenkrát bál a nechtěl zemřít hned:
mořem mých hořkých slz a s plachtami mých vzlyků
byl by mě přivedl vzdor k cíli v okamžiku!