Má sladká mladost uplynula,

má dávná síla pominula,
mám černý chrup a bílý vlas;
mé pevné šlachy povolily
a místo krve plní žíly
rezavý mok, jejž srazil mráz.

Sbohem, má lyro, sbohem, krásky,
sbohem vy moje dávné lásky,
můj život je už dokonán;
a ze všech blahých kratochvílí
mých mladých let mi v stáří zbyly
už jen to lůžko, krb a džbán.

Má stará hlava motá se mi,
zmořena léty, nemocemi,
a ze všech stran mě trhá strast;
a ať už stojím nebo kráčím,
za sebe vždycky pohled stáčím,
zda nespatřím tam Smrt se krást,

tu Smrt, jež brzy přijde ke mně
a bez milosti odvede mě   k Hádovi nebo kdo to je,
k té sluji, kde se všechno sejde
a do níž se tak snadno vejde,
ale z níž nikdo nevyjde.