Sbohem, ty ukrutná, už jsem ti na obtíž;

dost jsem se nazpíval o lásce bez všech díků.
Jdu; ať ti slouží dál kdo chce z tvých služebníků,
i když ti sotva kdo poslouží líp, vždyť víš!

Láska mi vdechla um za pouhých čtrnáct dní,
když do mne zasila símě všech těchto písní;
teď mě však rozvaha už probouzí a plísní —
nechci žít celý čas v takovém třeštění.

Nesmím už živit dál lásku, to kruté dítě,
jež lapá prosťáky jak ptáky do tenat,
ten sladký žert a klam, který jsem měl tak rád,

to blaho za sto běd, jež prchá okamžitě.
Musím se rozhodnout a nechat všechny sny:
ten, kdo se živí sny, je vždycky nešťastný!