Chtěl bych se zvolna jako hustý proud

zlatého deště snášet bez přestání
na sladký klín své milované paní,
když jí sen přijde v oči ulehnout.

Chtěl bych se přihnat jako bílý býk
a pak ji unést na svém silném hřbetu,
když jako květ, jenž budí úžas květů,
pomalu kráčí v dubnu přes trávník.

Chtěl bych už jednou zkonejšit svou strázeň
a jako Narcis ponořit se rázem
na jednu noc do svého pramene.

A chtěl bych, aby ta noc byla věčná
a mne už nikdy z toho nekonečna
nesmělo k ránu vzbudit světlo dne.