Tak jako růži, jež rozkvétá na větvi,

mladá a vábivá, svým prvním květem v máji,
a budí žárlivost nebe tím, jak se skví,
když slzy jitřenky ji k ránu zalévají,

a plní zahrady svou vůní celý den
a tají spanilost a lásku v každém plátku
a potom ubitá deštěm či úpalem
žalostně oprchá, až zajde celá vkrátku,

i tebe zabila Sudička v prvním květu,
sotva se zjevila tvá mladá krása světu,
a tak se s tebou už loučíme naposled.

A já ti nesu pláč, jímž se mi hrdlo úží,
a mléko ve džbánu a plný košík růží,
abys i ve smrti byla jen samý květ.