Trnitý jalovče, jejž hostí horský svah,

pichlavá cesmíno, rostoucí na pustinách,
prameny, prýštící v písku a ve skalách,
břečťane, koberče v divokých rozsedlinách,

holoubci, kteří se tak sladce líbáte,
hrdličky, štkající v pláči jak věčné vdovy,
slavíci, kteří tak líbezně zpíváte
celý den, celou noc milostné písně v křoví,

vlaštovko-cizinko s červeným hrdélkem,
až zjara spatříte mou vílu kráčet sem
a v nové trávě si vít kytky z pestrých květů,

rcete jí proboha, že prosím o milost
a že chci ze žalu, jímž mne rve víc než dost,
radš rázem zahynout, než dlouho soužit se tu.