Rozumu zbaven, vášní zotročen

ženu se jako lovec za svou zvěří
hned přes hory, a hned zas přes pobřeží
houštinou mládí, omylů a změn.

Má smečka je sled samých neštěstí,
můj slídič srdce, jež nic neodradí,
a moji chrti nadšení a mládí,
a moji honci naděj s bolestí.

Když ji však vidí, jak jim bez přestání
prchá tím víc, čím víc se ženou za ní,
pustí svou kořist, obrátí se ke mně

a začnou trhat kusy masa ze mne.
Ach jaká hrůza, jaká bída běd,
když začne slouha pánu poroučet!