Kdo by chtěl, Marie, tvé jméno rýmovat,

našel by: miluje. Miluj mě tedy, paní,
a protože tě zve i jméno k milování,
musíš své mladé dny do služeb lásky dát.

Jestli chceš navždycky mít ve mně milého,
budeme společně a ve vzájemné lásce
žít v samých radostech a už se žádné krásce
nezdaří odvrátit mé srdce od tvého.

Musíme přece mít na světě něco rádi:
kdo nemiluje nic, ten utrácí své mládí,
ten žije jako Skyt a bude umírat,

aniž kdy okusil největší slasti duše.
A co je sladkého v životě bez Venuše?
Kéž umřu ve chvíli, kdy přestanu mít rád!