Sbohem, má Kasandro, i vy, má Marie,

pro niž jsem v Bourgueili žil v otroctví tři léta —
jedna je naživu, druhá už nežije
a blaží nebesa k zármutku všeho světa!

V milostném dychtění jsem se vám koříval
v dubnu svých mladých let; vás ale nedovedly,
žel, nikdy obměkčit ani pláč, ani žal —
takový špatný los Sudičky pro mne spředly!

A nyní na podzim se znovu sužuji
a jako na jaře poznovu miluji,
abych se nezbavil po celý život stenů.

Ač bych už dávno měl odložit brnění,
láska, můj velitel, mě šípy pohání
zas ztékat Ílion a bít se pro Helenu.