Nemohu žít a přitom nevzdychat

ode dne, kdy mi pohledy mé paní,
tak plné lásky, vlily znenadání
do duše jed, který jsem pil tak rád.

Můj drahý sněhu, drahý plameni,
hleďte, jak hořím a jak ledovatím:
jako vosk v ohni před vámi se tratím
a vámi nehne moje trápení.

Jistě, můj život může být jen rád,
jestli se smí tak slastně rozplývat
před vaším zrakem, jenž mě neopouští.

Leč vaše krása nepočítá s tím,
že přátelství se splácí přátelstvím
a láska bez lásky schne jak strom v poušti.