Komáre, obludo se sloním chobotem,

kterým nám piješ krev, nepískej bez přestání,
nelítej sem a tam a nebodej mou paní,
ať může celou noc klidně spát sladkým snem.

Jestli tvé tělíčko tak prahne celý čas
bodnout svým sosákem tu vílu hodnou nebe,
dávám ti, komáre, místo ní raděj sebe
a všecku svoji krev a kůži napospas.

Ale ne, jenom pojď, jen okus krev mé milé
a druhou kapku mi přines pak ochutnat,
ať už vím, jaká je. Ach, proč se nesmím stát

komárem jako ty a bodat potměšile!
Až bych pil její krev, dal bych jí poznat hned,
co může malá věc způsobit velkých běd!