Přijmi tu růži, milou jako ty,

růže všech růží, co tu rozkvétají,
květe všech květů, co tu raší v háji
a celého mě vůní uchvátí,

přijmi tu růži a s ní uhosti
v klíně i moje srdce bez perutí:
ani sto krutých ran je nepřinutí
vzdát se své víry a své stálosti.

Různím se od ní jenom v jediném:
tu růži viděl kvést jen jeden den
a moji lásku málem na tisíce,

a přesto pořád nechce dohořet.
Kéž by dal Bůh a láska jako květ
vždy trvala jen den, den a nic více!