Má milá, pojďme podívat se,

zda růže, jež se dnes tak sladce
rozvila zrána na keři,
už neztratila do večera
ten krásný purpur, jímž se skvěla,
a pleť, jíž s vámi soupeří.

Ach podívejte, v jaké chvíli
ji všechny krásy opustily
a leží v trávě bez moci.
Ó Přírodo, jsi ukrutnice,
když nenecháš květ trvat více
než od úsvitu do noci.

Teď už mě, milá, poslechněte,
a dokud jen váš život kvete
svou nejkrásnější svěžestí,
trhejte, berte svoje mládí
jako tu růži, než vás zradí
a s krásou v stáří opustí.