Miláčku, vstaňte již, smí se tak dlouho spát?

Hle, skřivan na nebi se dal už do svých trylků
a slavík milostný pěje též notnou chvilku
svou píseň o lásce z houštin a ze zahrad!

Vzhůru — a pojďte se podívat na svůj sad,
na růže rozkvetlé, na perly rosy v trávě,
na záhon fialek, který vy přemítavě
chodíte každý den navečer zalévat.

Když jste šla včera spát, řekla jste očím svým,
aby se vzbudily dříve než vstanu já.
Dívkám však chutná spát nejlépe ráno, vím,

sladký sen ještě teď vám oči zakrývá.
Proto je políbím tisíckrát, milovaná,
abych vás naučil časněji vstávat zrána.