Přísahám, Heleno, dnes prvního dne v máji

u vašich bratří dvou, Kastora s Polluxem,
u svěží zeleně, jíž se teď ježí zem,
u rozpučelých rév, jež jilmy objímají,

u matky Přírody, jež dcerku vesnu laská,
u křišťálových vod, jež pádí v potocích,
a u všech slavíků, zázraků luk a lích,
že vy už budete poslední moje sázka.

Vy se mi jediná líbíte ze všech žen,
vás jsem si vyvolil srdcem i rozmyslem,
a proto přijímám rád svoje sužování.

Já jsem si připravil svůj los sám, přiznávám;
to ctnost mě zažehla takovou láskou k vám.
Kdyby však zklamala, pak sbohem, krásná paní!