Má milá je můj anděl z ráje,

má růžička, můj kvítek z háje,
má pýcha a má světice,
má rozmilá, má tmavovláska,
má jediná, má sladká láska,
mé srdce a má zornice,

má Múza Múz v čas veršování,
má Grácie v čas přemítání,
mé vše, co mám, a moje nic,
má Marie, má znejmilejší,
můj sladký klam, jenž mě tak těší,
můj žal a blaho bez hranic,

má hořká číš, má sladká schránka,
má bohyně, má Kyteřanka,
můj nepokoj, můj mír a klid,
mé děvčátko, má Angevinka,
má princezna, má prostá žínka,
má duše a můj věrný cit.

A při tom všem mě odrazují,
ať prý ji tolik nemiluji —
jen proto, že mi závidí.
Mám se snad podle toho chovat
a vlastní oči nemilovat,
když mi to hlupák nařídí?