Když jsem tu onehdy směl s vámi hovořit,

nachovým hedvábím jsem vaši paži svázal;
ale jen paži vám spoutala ta má nit,
srdce a myšlenky jsem svázat nedokázal.

Ach, kráso, jež jste mým jediným vladařem,
jak různý je náš los a také naše síla:
mne máte celého ve svém jhu, tak jak jsem,
a vy jste doposud jho lásky nezkusila.

Teď mi už pomůže, paní, jen zaříkač,
abyste poznala lásku a s láskou pláč,
až vás tak jako mne do hloubi srdce raní.

Ale ne, takový cit by byl jenom host.
Být krásný, bohatý, mít mládí, výmluvnost,
to zmůže v lásce víc než všecka zaříkání.