Kéž bych se mohl pomstít jedenkrát

té myšlence, jež moje srdce sžírá
a jako lev je neustále svírá
a vítězně jím ukájí svůj hlad.

Časem se mění dokonce sám čas,
jenom ten kat, jenž vysává mé síly,
ten nepovolí věru ani chvíli
a u srdce mi číhá zas a zas.

Ve dne se pravda krotí poněkud,
ukrývá tu svou tajnou, dravou chuť
a nezatíná do něho své spáry;

sotva však večer zamkne na klíč den,
vyrazí jako hladový lev ven
a celou noc pak ze mne trhá cáry.