Láska je kouzelník: když přijdu ke své milé

a když si mohu s ní celý rok povídat,
jen začnu hovořit o tom, jak ji mám rád,
zdá se mi i ten rok kratší než krátká chvíle.

Přijde-li další host, můj zápal rázem hasne
a já buď oněmím nebo se zakoktám;
uprostřed hovoru nevím sám kudy kam
a jazyk nad tím vším jako já jenom žasne.

Ale když jsem jen já sám u své milované
a jazyk vykládá, co ve mně touhy plane,
pak se mé žvatlání už nedá zastavit

a já si vymýšlím, mluvím, sním bez přestání —
a kdybych mohl být sto roků u své paní,
neměl bych na tom dost a zas bych nechtěl jít.