Není to bláznovství, o lásce psát si dnes,

v tom věku bez víry, uprostřed běd a strázní,
války a sterých pří? Daleko menší blázni,
než jsem já, byli už vsazeni do želez!

Jaká to chyba, stár a chorý navracet se   k lásce a jejím snům! Ó Bože, smiluj se,
ty nejsi láska už, ty jsi má lítice,
jež ze mne udělá jen dětinu a slepce!

Vidět svou zemi v plen nepřátel napořád,
vidět své korouhve už tonout v moři hrůzy,
vidět tu strašnou spoušť a na lásku si hrát!

Sbohem, vy bosorky! Sbohem, jdu k soudu, Múzy,
a budu šťastnější, když vyhraju své pře,
než kdybych na věky byl s vámi zadobře!