Ty se ptáš, moje znejmilejší,

jaký je ten můj život zdejší?
Přísahám ti, a ty to víš,
je takový, jak poroučíš —

ubohý, bědný, usoužený,
bolestný, smutný, bez vší ceny,
a všechno zlo, jež láska dá,
mě ve dne v noci přepadá.

A pak se ptáš, má znejmilejší,
kdo provází můj život zdejší?
Provází jej, a ty to víš,
jedině to, co poroučíš —

stesk, starost, smutek, sužování,
povzdechy, slzy, úzkost, štkaní,
a všechno zlo, jež láska dá,
mě ve dne v noci přepadá.

Tak žiju, moje znejmilejší,
dík tobě ten svůj život zdejší,
šťasten, že trpím napořád
jen proto, že tě mám tak rád.