Mám už hlavu jako trám,

jak tu pořád pročítám
Aratovy Fenomény;
potřebuji trochu změny,
pobavit se, proběhnout.
Kdo by chválil, který bloud,
ty, co dřepí nad knihami
a nežijí nikdy sami?

K čemu je to studovat,
nudit se a sužovat,
kupit starost na starosti,
když se všichni bez milosti
dnes či zítra, kdo to ví,
odeberem k Hádovi,
který všechno živé skosí
a nic, nic ho neuprosí?

A tak, chlapče, honem jdi,
po víně se rozhlédni,
vychlaď láhev náležitě
a pak najdi na pažitě
někde místo, kde je stín.
Po mase však netoužím:
ač je tak rád vždycky vidím,
v létě maso nenávidím.

Kup mi raděj meruňky,
artyčoky, okurky
a smetanu na jahody.
Ta se v létě nejlíp hodí,
když jím poblíž potoka,
který hučí zhluboka,
a přitom se provaluji
na břehu či v šeré sluji.

Dokud mám dost síly žít,
dotud budu pořád pít,
než mě nemoc jednoho dne
znenadání v srdci bodne
a pak řekne, krutý host:
Konec, brachu, už máš dost!