Objímej, líbej mě, svírej mě, moje paní,

dechem z úst do úst mě celého prohřívej,
tisíce polibků, tisíce mi jich dej,
vždyť láska nezná mez a nezná počítání.

Líbej mě zas a zas; pročpak se schováváte,
krásné rty, pro dobu, až budete jen stín
a až se budete líbat jen s podsvětím,
bledé a bez barvy, bez nachu, který máte?

Zaživa tiskni svá růžová ústa k mým,
tisíce trhaných slov koktej mezi tím
a přitom umírej v mých pažích bez pomoci.

Já umřu zase v tvých, abych pak z mrtvých vstal,
jakmile vstaneš ty, a zas tě objímal:
den, i když kratičký, je víc než všechny noci.