I teď, kdy nebe a kdy celá zem

je samý led a všechno kolem sněží
a kdy se pláně všemi vlasy ježí
pod nejhroznějším zimním měsícem,

teď, kdy si vítr chodí, kudy chce,
rozbíjí skály a rve kusy lesů
a kdy se moře vzdouvá s jekem běsů
a do pobřeží bije divoce,

já tu dál hořím a ten tuhý mráz,
jenž všechno zchladí, neochladil zas
horoucí žár, jenž mě vždy znovu jímá.

Hleďte, jak zkouším, vizte, milenci:
umírám zimou v horkém červenci
a hynu horkem, kdykoli je zima.