Vy tady tančíte ve víru ostatních

a skrýváte svou tvář tak jako srdce maskou
a já tu naříkám ve stesku vznícen láskou
a mrazím jako led a hořím jako vích.

Vás těší masopust; mne netěší už nic
než vzdychat zhluboka nad vaším malým vděkem,
nad vaší strohostí a nad tím dlouhým věkem,
co sloužím pouze vám a strádám stále víc.

Ach paní, věřte mi, vždyť já už jenom štkám,
běduji, lituji, div že si nezoufám
a toužím po smrti v té bezútěšné muce.

Jestli to neříká dost výmluvně můj vzhled,
říká vám to můj pláč, a tak mi aspoň hned
vezměte taky řeč tak jako kdysi srdce.