Vosí besídka

Michal otevřel oči a zjistil, že je půl osmé a že mu po levém předloktí leze vosa.

Pohnul rukou a vosa vzlétla ke sklenici se šťávou. Přistála na jejím okraji a popocházela po něm jako turista, který našel správnou vrstevnici.

Zavřel oči.

Když je zase otevřel, budík už ukazoval půl deváté a na balkoně stála světlovlasá dívka v mírně průsvitných batikovaných šatech.

V jasném slunečním světle vypadala jako přelud.

Ale zdání přeludu pominulo, jakmile promluvila:

„Tys to zalomil.“

„Asi trochu jo.“

„Když jsem se vrátila z koupelny, chrněl jsi jak mimino.“

„V půl jedný v noci praskla voda.“ V té době stál po kolena v bahně a opravoval trhliny vodovodního řadu.

Kristýna si vzdychla, lehla si vedle něj na postel a pohladila ho po vlasech.

„Zdálo se ti něco?“

„Jo. V kuchyni voněly míchaný vajíčka se šunkou…“

„Ty ses sem přišel najíst?“

„Dřel jsem do půl čtvrtý do rána. Usnul jsem z vyčerpání a hladu a měl jsem spoustu hroznejch snů.“

„A co tě ve snech straší?“

Kdepak, Kristýna do kuchyně nepůjde.

„Že jdu někam na návštěvu a nedostanu tam najíst.“

Vosa spadla do sklenice. Kristýna sebrala skleničku, vyšla na balkon, vosu nabrala na lžičku a vypustila mezi třešně a jabloně.

Michal už zažil, jak se na Kristýnu sneslo pět vos a různě jí posedaly na ramenou. Jako dítě si je nechávala přistát na dlani, přikryla druhou a jásala:

Máme vosí besídku!

A na procházkách na ni vždycky usedali otakárci a modrásci.

Někdy v noci slyším, jak se venku ve tmě všechno hýbe a čekám, až se ježci a veverky vyhrnou a nalezou k nám do postelí, skříní a zásuvek.

Než tady táta postavil barák, byla tu jen divočina. Co by to bylo za zvěř, kdyby se jí vzdala?

Michal tu dnes spal poprvé. Z balkonu rodinného domu se výhled táhl až k vesničkám na obzoru.

„Už vím, co uděláme,“ řekla.

„Co?“

„Usmažím ti vajíčka a pak…“

„Půjdem do sprchy?“

„Pak mě vezmeš řídit.“

„Teď?“

„Táta je v práci a máma v lázních. Nemusíš mít strach.“

Kdyby neusnul, určitě by byl proti. Ale třeba se sem po vyjížďce vrátí, půjdou do postele a stane se to, co se mělo stát před hodinou.

„Vycouváš z garáže? já bych ji určitě otloukla.“ Zmizela v kuchyni a Michal uslyšel, jak rozklepává vajíčka.

Otočil se na posteli. Oči se mu zavíraly.

V autě snad neusnu, zadoufal.