Práškovaný plevel

Sejkora se zaklonil na židli. Tahle lapálie se musí vysvětlit.

Není spojkou disidentů.

Jenže právě teď všichni tajní na okrese studují fotku s Havlem a je jen otázka času, než jim dojde to, co bije do očí:

To je přece Sejkora!

Cítil, jak se mu třese ruka a jak sebou škube jeho pravé koleno.

Proč se nepřiznal?

O Havlově příjezdu mu nedali vědět. Na Šumavu disidenti nejezdili, dávali přednost Krkonoším, kde se scházeli s lidmi ze Solidarity. Od Borovce ale věděl, že když disidenti vyrazí na dovolenou, sledují je sice místní tajní, ale místní stanici VB se o tom dá vědět.

Jestli ho vynechali, tak mu nevěří.

Udělal dobře, když se nepřiznal.

Ale jak by někdo z mládežníků kontaktoval Havla? Tajemník SSM měl pravdu, svazáci jsou prověření, jestli tu opravdu byl Havel, všichni přece vědí, že ho estébáci sledují.

A ve Zdíkově si cizích všimnou, k Lopatkům by museli projít celou vesnicí.

A že by někdo prováděl sledovačku v tak nápadném autě, jako je simca?

Co když to na něho jen hrajou? Třeba už Modrá bunda ví o Ram­steinu a chystají se přes Petru někoho infiltrovat na základnu bundeswehru.

Nebo chtějí, aby pro ně udělal nějakou prašivou práci.

Zavřel oči.

V duchu byl zase ve Zdíkově a odbočoval do vedlejší ulice.

Byla to stopadesátšestka? Na čísla domů se nedíval, protože ulice před domem byla úzká, viděl rozestavěný dvůr s míchačkou a prkny, a tak zastavil.

Ta ženská mu říkala Vašek!

Co když to ale opravdu byl Václav Havel?

Jak to zjistí?

Bratranec Vilda, kterého vylili z Poldi, protože podepsal Chartu, by možná věděl, jak Havel vypadá.

Ale toho určitě odposlouchávají.

Zajde za Karlem Crhou, místním disidentem.

Hele, Karle, jak vypadá ten Havel?

Kdo?

Havel.

Neznám.

Já ti teda říkám, že ho znáš!

V životě jsem vo něm neslyšel. Kdo to má bejt? Nějakej tiskař?

Crha bude zapírat, protože smyslem jeho života je chránit Václava Havla, Plastic People a disent.

Jen dozvědět se, jak vypadá Václav Havel, bude protistátní činnost.

Ale Havel nemůže být trpaslík, co se ani nedokáže vymáčknout, jak by takový kašpárek ohrožoval režim?

Sejkora vstal a došel k oknu.

Taky mě mohli vidět zdíkovští hasiči. Ale ti nevěděli, že jsem to já, to by mi nenadávali.

A ten tajnej, co fotil? Poznal by mě?

Ne, říkali, že ten mamlas nic neviděl, takže jediný, kdo by ho mohl identifikovat, je Havel.

A Chramostová a Kodet.

Řešení existuje: Musí vyvraždit český disent.

Ale na druhou stranu, disidenti vždycky zapírají. Svým způsobem se na to, že nebudou svědčit, může spolehnout.

A musí se zbavit oblečení a čepice.

Na stole zazvonil telefon.

„Tady inženýr Vlach, hlavní agronom. Vy jste mě sháněl?“

„To nemůžete ohlásit, že budete v Hrabicích práškovat?“

„Víš, soudruhu, proč mají Američani v každým filmu zářivý bílý zuby? Sypou si do přehrad jod. A my, jak rozhodlo ministerstvo, se nenecháme zahanbit. Budeme práškovat a vápnit a zuby nám budou svítit jak Alle Pugačevový.“

„No jo, a kdo v Hrabicích teda s tím práškováním lítá?“

„Jestli chceš vědět podrobnosti, zavolej si na ministerstvo zemědělství. Čest práci, soudruhu.“ Agronom zavěsil.

„Máte zavolat Evě!“ ozval se z vedlejší místnosti Cívka a Sejkoru napadlo, že jeho žena jako vždy tajemně vycítila, že se něco děle, i když byla v lázních až v Jizerských horách.

Vyhlédl na Boubín, ohromný vrchol nad Vimperkem, do jehož obory chodíval s dědou i tátou krmit jeleny a divoká prasata.

Čeká ho Ústí nad Labem. Za týden bude vdechovat síru a ploužit se mezi narůžovělými přízraky ponořenými v kyselině.

Eva se zblázní a Kristýna uteče.

A to si namlouval, jak Setkání mládeže zvládne, až Borovce odvezou do nemocnice.

Na chodníku se objevily dvě máničky v džínových bundách, jedna s nápisem AC/DC, druhá Van Halen. Byly z Nišovic, tamní JZD mělo na máničky umělou líheň.

Že se letos vyrojily tak brzo.

A vtom mu to došlo, proč už jsou tady. V Mykoproduktě dnes čistili káď se zbytky nálevu a celé město vonělo šumavským bylinným vínem. Stačilo projít kolem řeky a člověk měl pocit, že už vypil dvě deci. Vždycky když Mykoprodukta proplachovala kádě, stahovaly se do města existence, které větřily chlast, jako například Suez, který se objevil na chodníku pod jeho oknem. Byl to bývalý lampasák, jenž se postavil proti sovětské okupaci, a při prověrkách ho vyhodili z armády. Jen co přišel domů, vykašlala se na něj i manželka a přestěhovala se k jinému lampasákovi na druhé straně chodby v armádním paneláku. Děti na Sueze taky zanevřely, stejně byl doma jen naštvanej až na půdu, protože neplnily jeho rozkazy.

„Máš chvilku?“ zavolal na něj Sejkora z okna.

Suez překvapeně přikývl. Možná si myslel, že mu chce Sejkora dohodit nějakou práci. Suez měl nejspíš razítko od Státních lesů nebo Jihočeských vodovodů, což byly jediné dva podniky, které zaměstnávaly ztracené existence.

Kde vůbec bydlí? Někde za městem v jednom z prázdných baráků, co zbyly po Němcích? Občas ho u sebe nechal přespat Crha, protože se Suez ze zoufalství začal stýkat s místními diverzanty.

Čelo měl roztržené a tmavý strup se mu táhl od čáry vlasů. Suez byl z chlapů, co se opíjejí a provokují všechny kolem, aby ukázali, jak se budou až do konce rvát s nespravedlivým světem, který je uvrhl do téhle šlamastyky.

Všechno na něm vypadalo jako opak dávné vojenské disciplíny, boty měly vybombardovanou špičku, tkaničky byly tak roztrhané, jako by šlápl na minu, a vatovaný kabát proděravělý, jako by po něm někdo vrhl deset tříštivých granátů.

„Chceš kafe?“

„Nemáš sušenky?“

Sejkora mu naservíroval tatranky, kterými se obvykle živil Borovec.

„Hele, Vlasto, chci se tě na něco zeptat.“

„Chceš, abych na někoho donášel?“

„Ne, jde o někoho, kdo není odsud. Víš něco o Havlovi?“

„Ty vole, tys mě sem pozval, aby sis ze mě dělal prdel?“

„Potřebuju vědět, jestli by Havel nemoh bejt ve Zdíkově.“

„Ve Zdíkově? Ani náhodou.“

„Co vůbec ten Havel dělá?“

Suez se obezřetně rozhlédl a kousl do tatranky, pak sáhl po té, co ležela na stole a strčil si ji do kapsy.

„Co jsem slyšel, píše divadelní hry.“

„A vo čem?“

„Jak zajdeš někam, kde nemáš co dělat, a pak se z toho pomalu zcvokneš. Jedna se jmenuje Zahradní slavnost.“

Sejkora si vzpomněl na tác s chlebíčky a napadlo ho, že kdyby to slyšel Modrá bunda, nejspíš by samou radostí skákal až do stropu, protože tohle dokazovalo, že disidenti mají všechno náramně promyšlené.

„Lidi Havla znaj? Myslím, jak vypadá?“

„Nikdo ho nezná. Víš, jak se všechno tají. Možná vypadá jako Jan Amos Komenský nebo Karel Hála, co já vím?“

„Nemůže se Havel nějak znát s Lopatkou ze Zdíkova?“

„No moment! To víš, že jo! Lopatka je slavná persona, až toho zavřou, budou se vo něj zajímat všichni chytrolíni na Západě. A vem si jenom, jak slavnej je jeho táta. Ten tu půlce lidí dělal dlaždice a obklady.“

Sejkora strnul, protože úplně zapomněl, že si od starého Lopatky nechal dělat dlažbu v patře i v koupelně.

„To je všechno, Vlasto.“ Sejkora vstal, dal Suezovi dvacku, Suez sáhl po dvou dalších tatrankách, něco zamumlal a vyšel ze stanice.

Co teď?

Hodí to na Michala?

Nebo řekne, že ho používá jako informátora?

Nebo ho přemluví, aby se přiznal, že si jel popovídal s Havlem?

Jenže s Havlem si člověk nemůže jen tak popovídat.

Přece nejsem taková svině, abych potopil nevinnýho kluka…

Ale rozhodně zavolám Kristýně, aby si s ním na pár dní dala pohov.

Vytočil číslo domů a doufal, že ho neodposlouchávají.

Jenže telefon nikdo nezvedal.

Kde ta holka lítá? Přece je doma a čeká na výsledek přijímaček…

K Mykoproduktě se loudali tři strakoničtí punkeři z kapely Zelení kanibalové, které měl sledovat v rámci akce Odpad.

Mohl by to hodit na nějakého mládežníka.

A vybere si ho podle svého gusta, pořádného Ramba, ne tyhle pubertální trosky. Někoho, kdo je stejně vysoký jako on a má ramena.

Na chodbě se ozvaly kroky a Sejkora vykřikl:

„Cívko, pocem!“

Do dveří kanceláře nevstoupil jeho podřízený, ale podplukovník krajské vojenské kontrarozvědky.