Ďábelské zvěsti

Jakmile Sejkora nadepsal HLÁŠENÍ O PODEZŘELÉ OSOBĚ, všechna energie ho opustila. Doloudal se k oknu a sledoval, jak podplukovník Kratochvíl odchází. Vašinka se ohlédl, než vstoupil do vozovky, a jeho pohled vyjadřoval přesně onu lítost, kterou po deseti plzních a dvanácti panácích cítili všichni lampasáci, co na své vojáky zvysoka kašlali, dokud z naprostého zoufalství nevyvedli nějakou neodvolatelnou kravinu.

Ale to mu už mohlo být jedno.

Existovala významná tajná vojenská operace, u které došlo k provalu, a oni vědí, že ji na Západ pronesl někdo místní.

Jestli po výslechu Modré bundy myslel na to, že se přizná, mohl si s takovým řešením přestat lámat hlavu.

Teď už mu hrozila velezrada.

Vrátil se ke stolu a bezmocně usedl na Borkovcovo místo.

Nekonečná řada vyznamenání stanice visela na zdi a na zemi se válel obal od tatranky, který zbyl po Suezovi.

Na Sueze by se to hodit dalo.

Býval lampasák a mohl mít k Plánu přístup.

A vojenské kontrarozvědce by se rozhodně zamlouval.

Jen co dopíše to zatracené hlášení o Michalovi, zjistí, kde Suez bydlí, a odveze tam svoje zednické hadry.

V první z Leškových garáží našel nabouraný šedivý žigulík. Věděl, jak si Lešek načerno přivydělává, protože opěrky hlavy ve své škodovce měl od něho.

Na zdi visely fotky letadel a diplom s nápisem Goodyear Trophy September 1968 a na prahu druhé garáže se Lešek bavil se svou manželkou. Ta přišla do Vimperka stejně jako Eva – na umístěnku jako zdravotní sestra. První roky vyhrožovala, že uteče, pokud Lešek nezačne stavět, a tak jí postavil tenhle nádherný barák.

„Zejtra to bude,“ přivítal ho Lešek.

„Co jsem dlužnej?“

„Nic.“

„To nemyslíš vážně.“

„Bůhví, kdy budu něco potřebovat.“

„Našel jsem ještě dva lístky dneska večer na Špinarovou.“

„Já ten virvál moc nemusím.“

Lešková sáhla po lístcích. „Dík, já pudu ráda. Řeknu ti, ta tvoje holka má ale kuráž! Kdyby mi bylo osmnáct a rozflákala bych tátovi auto, zakope mě na kompost.“

Sejkora na ni zmateně pohlédl.

„To auto přece naboural Michal.“

„Kristýna říkala, že ho nabourala ona!“

„Určitě?“

„Jo,“ ozval se Lešek.

„Počkej… Michal tu bouračku vzal na sebe?“

„Můžeš bejt rád, že se zabouchla do tak férovýho kluka. Žádnej vzornej občan z něj asi nebude, ale podrazák to teda není.“

„To snad ne. Hele, nevíš, kdo tu lítá s práškovacím letadlem?“

„Ne.“

„Jseš v družstvu, ne?“

„Jedna věc je někomu vopravit auťák a druhá někoho prásknout.“

„Ten chlap mě dostal do pěknýho průseru. A já taky leccos držím pod pokličkou.“ Sejkora kývl k rozmontovaným autům.

„No tak dobře. Starej Vedral. Nedáš si štamprli?“

„Musím jet.“

Když Sejkora vyšel ven, už si byl jistý, co udělá. Zajede za Michalem a namluví mu, že jeho auto ve čtvrtek odpoledne půjčil Suezovi, aby si dojel pro cihly.

Zkrachovalý lampasák, co přišel o všechno, si obvinění z kontaktů s Václavem Havlem bude vykládat jen jako další nevyhnutelnou ránu osudu.

A o Suezovi by mohlo být něco ve složkách, které Borovec schovával doma.

Z těch by se Suezovi daly ještě přišít zajímavé věci.

Sice nevěděl, jak se k nim dostane, ale ulevilo se mu, jako by už všechno vyřešil.