Zalezlí hrdinové

Lán kopřiv se kolem Drosselhofu vlnil v dopoledním vánku. Rezavý zámek, který ráno Michal vyrval ze dveří, už v močůvce nesvětélkoval. Na silnici viděl Davida, jak stopuje a jak ho vojenské náklaďáky s troubením míjejí.

Stáj byla otevřená a její okna tak špinavá, jako by na ně někdo zevnitř nalepil šedivou fólii.

Vešel dovnitř. Na místo, kde v noci spal, dopadalo rozbitou střechou sluneční světlo. O protější kamennou zeď se na slámě opíral Suez a vykládal si karty. Pod očima se mu táhly tmavomodré kruhy a na vrásčitém čele tmavý strup obalený blátem, šém, vložený do goléma uplácaného z bláta vojenské střelnice.

„Co tu chceš, mladej?“

„Přišel jsem se na něco zeptat.“

„Jaks mě našel?“

„Byl jsem tu ráno a nechal vám flašku šumavskýho.“

„Tos byl ty?“

„Jo.“

„Přinesls eště jednu?“

„Je prohibice.“

„Ale no tak, vrátnej v Mykoproduktě by ti jednu prodal.“

„To mě nenapadlo,“ přiznal Michal a usadil se na hromadě slámy. Ve vzduchu dál páchla močůvka. Nějak se nemohl zbavit pocitu, že ho sem šumavské v noci poslalo a teď přivolalo zpátky.

„Ty seš Rudovo kluk!“

„Jo.“

„Mě se nemusíš bát. Tvůj táta nebyl jako ty ostatní svině. Neměl bys nějaký drobný?“

„Ne.“

„Nekecej, celý město ví, že Podruh prodal barák.“

„Rozhazuje s cizejma, ne s kámošema.“ Ve vedlejší stáji zahlédl matraci, ešus a dva otlučené vojenské kanystry.

„Vo tomhle místě nikomu nevykládej, jasný? Taková schovka se ti eště může hodit.“ Otočil dvě další karty. „Co chceš vědět?“

Michal vytáhl fotku. „Vy jste s nima kamarádil?“

„To je partička, co?“ rozesmál se Suez. „Tenkrát to byli správní kluci, a dneska…“ Mávl rukou. „Se Sejkorovu holkou chodíš, víš, že se z něj stal pošuk, co leze estébákům do zadku, Vrabec se zavřel doma a přitom věděl všechno o historii, jako jeho táta. Lešek čachruje s autama a motorkama. Pro Otu děláš, chce ze svejch dětí a z analfabetů v dílně vychovat slušný lidi, jenže to tady, kamaráde, nikdy nepůjde. Jen Milan Hellner zdrhnul, aby se nedožil senility jako vostatní…,“ vykládal sebevědomým hlasem člověka, který jediný našel způsob, jak přežít.

„Co znamená Lomcovák? Je to napsaný na druhý straně. Něco s šumavským?“

„Kdepak, to je letecká sestava. Tou v šedesátejch letech ohromil svět náš nejlepší pilot Láďa Bezák než ulít na Západ. Robert Redford ji předváděl ve Velkým Waldo Pepperovi, jenom mu říkal lomkovak. Viděls ten film?“

„Ne. Kdo to tam napsal?“

„To nevím, ale je jasný, pro koho.“

„A pro koho?“

„Na to přijdeš sám,“ prohlásil Suez pobaveně.

„Asi ne.“

„Kdo z těch na fotce lítá? Lešek. Jeho sen byl: předvíst Lomcováka anglický královně.“

Michal si vzpomněl na plakáty letadélek v Leškově dílně a papíry, které přinesla Hanka Crhová.

„Letěl na Goodyear Trophey.“

„Ale Goodyear jsou pneumatiky, ne?“

„Goodyear Air Trophey je nejslavnější přehlídka leteckejch akrobatů, která se lítá u Birminghamu na letišti, kde za války lítali čeští piloti, a tak tam piloty z Čech zvou. Teda zvali, že jo, před invazí. V lóži vždycky trůnil někdo z královský rodiny.“

„A Lešek tam letěl?“

„Jo.“

„A udělal Lomcováka?“

„Nevím. Zeptej se ho.“

„Táta a ostatní tu po srpnu rozdávali protisovětský letáky.“

„K tomu ti nic neřeknu. Všichni by dostali nejmíň dvacet let a jejich děti by byly nadosmrti v prdeli.“

„Nevíte, proč se Sejkora se všema pohádal?“

„Šlo vo nějakou fotku.“

„Jakou fotku?“

„Nevím. Ale vod tý doby mu mezi sebou přezdívali Zákeřník.“

„Zákeřník?“

„Šlo vo nějakej keř.“

„Keř?“ To už vůbec nedávalo smysl. A vzápětí ho napadlo, jestli by o té přezdívce mohla něco vědět Kristýna.

„Neběhal tu v srpnu 1968 německej voják s mauserkou?“

„Vo tom jsem taky slyšel,“ řekl Suez a pátravě si Michala prohlížel. „Ale klidně to mohla bejt jenom propaganda. Kdybys věděl, co já slyšel za řeči! Dodneška se třeba věří, že odsud někdo vynes Plán použití Československé lidové armády v době války.“

„A to bylo co?“

„Tajnej Plán z roku 1964, kterej popisuje útok sil Varšavský smlouvy za použití jaderných zbraní. Do sedmi dnů měla ČSLA okupovat Francii.

Jenže ten Plán někdo vynesl a Němci pod lesníma cestama vykopali jámy a do těch uložili miny tak, aby svahy kráterů měly po výbuchu 45 stupňů a nedaly se přejet. Já tomu nevěřil, ale bratranec dělal v Prefě. To je státní podnik, co vyrábí panely. Dva dny potom, co Plán dorazil z Moskvy, dostaly všechny pobočky v celý republice rozkaz změnit výrobní plány na výrobu panelů, co se používaj při brodění pro náklaďáky a tanky. Vážně nemáš žádný drobný?“

„Ne. Kde je dneska Kudlička?“ zeptal se Michal, protože správce statku by si mohl na něco vzpomenout.

„Chrní někde v příkopu. Pro toho starýho kozla je tenhle svazáckej candrbál úplný posvícení.“

„Musím jít.“

„Tak jdi a pozdravuj ty sráče. A příště přines flašku šumavskýho. A nevěř novinám, televizi, rádiu a učitelům.“

„Nebudu.“ Michal sáhl po fotce, vstal ze slámy, vyšel na dvůr a zamířil k bráně Drosselhofu.

Lešek letěl do Anglie…

Ale co to dokazuje?