Člověče, nezlob se

Homo sapiens, tvor vědoucí, je zároveň homo ludens, tvor hravý.

Obecně vzato, sapiens jsou spíše ženy, muži si hrají. Naše klimatické podmínky nepřejí balkánským hrám na volném prostranství, proto se hraví muži stěhují pod střechy hostinců. Do jednoho z nich (U Zímů), přišla novinka, hrací automat Roulette. Řeknu vám, není to ono. Roulette se do české venkovské hospody nehodí, brání spolčovacímu pudu.

V té zmíněné to řešili ustavením akciové společnosti. Ten, který měl mít údajně šťastnou ruku, vybral vklad od společníků a hrál, zatímco společníci seděli u piva a sledovali, jak jejich peníze prohrává. Pak akciová společnost vyhlásila bankrot a na zvoleného hráče i na Roulette zanevřela.

Potřeba hry tím však nevyhasla. Tak se dnes u stolu moudrých hraje Člověče, nezlob se. Bratr proti bratru, autodopravce proti vyhlášenému pěstiteli rajčat, majitel železářství proti chudákovi ze státního sektoru, všichni bez rozdílu házejí kostkou a spěchají, aby skončili v chlívečku.

Zatímco muži u nás v Pobrdí si přeskakují pindíky v Člověče, nezlob se, jejich děti hrají počítačové hry na hvězdnou válku. A muži i děti na Balkáně zatím vedou pozemskou válku, jejíž konec je ve hvězdách.

„A co ty,“ zeptala se mě noční můra.

„Já jsem jen kibic,“ hlesnu. „Píšu do novin.“

18. března 1993