Feminismus po eskymácku

Feministický oheň, zdá se, dobrou českou ženu nepálí. V posledním čísle Iniciál, sešitů nezavedené literatury, v anketě o feminismu odpovídá básnířka, režisérka a zpěvačka.

Musím se přiznat, že jsem nikdy neuvažovala, co je ženský pohled, i když se bezpochyby tímto pohledem dívám.

(J. Štroblová)

Nikdy jsem nevnímala sebe především jako ženu, ale jako člověka.

(H. Třeštíková)

Žena má být ženou na plný pecky.

(J. Koubková)

Ta uvážlivost zahnala chmury, které jsem chytil za své návštěvy USA. Barbie, moje americká známá a známá feministická bojovnice, mne tam totiž vyhledala a ptala se, co je u nás feministicky nového. Nevím, řekl jsem po pravdě, a abych se vykroutil, šeptnu, že se spíš zajímám o pohádky. Pravdu je třeba někdy šeptat, i v Americe. Pravda to byla, protože jsem tam mimo jiné hledal prameny pro knížku amerických pohádek.

„Kdybys to uměl, psal bys jako ten sexista Kundera!“ odfrkla si.

Sexista mi zní skoro stejně jako rasista, a tak jsem žádal vysvětlení.

„Ve všech pohádkách jsou ženy jenom loutky v rukou princů a jiných principálů. Kromě eskymáckých! Znáš je vůbec?“

Neumím podat zprávu o stavu feminismu v Čechách, neznám eskymácké pohádky, jsem budižkničemu. Tohle mi říkal její pohled, když mi nazítří v kavárně obývané převážně ženami podávala knížku eskymáckých zkazek v angličtině.

„Čti!“ přikázala mi.

Vybral jsem si nejkratší a čtu: Sermerssuak byla tak silná, že dokázala zvednout kajak nad hlavu dvěma prsty. Když chtěla zabít tuleně, zabubnovala mu pěstí na hlavu. Lišku vyvrhla jedním škubnutím. Kdysi vyzvala na souboj v přetlačování Kvasordlankvak, jinou silačku z tábora, a přemohla ji tak snadno, že musela pravit: „Chudinka Kvasordlankvak, ta by v přetlačování neporazila ani jednu ze svých vší!“ Pak opřela loket o stůl a vyzvala k souboji všechny muže. Porážela jednoho po druhém a každého vyprovodila slovy: „Kde jsi byl, když se rozdávala varlata?“ Někdy jim se smíchem ukázala svůj poštěváček. Byl tak velký, že ho nedokázala zakrýt ani kůže z polární lišky. Jejdane!

Dočetl jsem. Barbie si mě změřila vítězným pohledem a odešla. Zůstal jsem u stolu sám a v té kavárně, obývané převážně ženami, jsem si připadal jako Eskymák, na kterého se při rozdávání nedostalo.

11. dubna 1992