AUTOR

V sedmnácti se autor zamiluje do dívky z nižšího ročníku, kterou o přestávkách při přecházení mezi učebnami potkává na chodbě: má dlouhé hnědé vlasy a mírný úsměv, který ho dokáže hřát i několik vyučovacích hodin. Po dvou týdnech už přesně ví, kdy a kde na ni narazí, a metodicky se na ta setkání připravuje: pokaždé si promne rty o sebe, aby byly červenější, rozepne si bundu Grundig, napne prsní svaly a snaží se o upřený, hluboký pohled (jistá matčina přítelkyně mu dvakrát zopakovala, že má hezké oči). Zároveň maskuje nedostatky: nenápadně schovává malé ruce (na tuto indispozici jej upozornila netaktní prodavačka zmrzliny v Kutné Hoře), stejně jako zlatou korunku vpravo nahoře. Ví, že jeho úsměv nesmí být příliš široký (teprve po letech v zrcadle zděšeně zjistí, že byl poněkud nesouměrný). Když mu kdosi řekne, že je údajně nezdravě bledý, začne se každé ráno před odchodem do školy mazat hnědým opalovacím krémem Nubian.

Po dvou měsících křivých úsměvů v mastném obličeji s dívkou prohodí prvních pár slov; od toho dne s ní hovoří každou přestávku. Dívka souhlasí se vším, co říká: o Katapultech i o Karlu Krylovi. Spolužáci se po nich otáčejí, což dělá autorovi dobře. Dívka mu vypráví o koních; učí se parkurovému skákání. Po nocích sní o tom, že ji zasvětí do tajů sexu (tedy ihned poté, co se to všechno sám naučí), ale o přestávkách nepodnikne nic, čím by onen sen alespoň trochu přiblížil realitě.

Teprve o půl roku později si autor jednoho sobotního rána navlékne matčiny značkové džíny, zjistí si příslušný autobus a vydá se za dívkou. O sexu neví sice stále téměř nic, ale v duchu už je smířen i s variantou společného sladkého tápání. Dívku jeho příjezd očividně zaskočí: jednak mají toho dne jakési oblastní závody a jednak už déle než rok chodí s jedním ženatým mužem. Překážkové proutí na závodišti / rozkvetlo jedovatými ocúny, napíše autor toho večera ve své básni.

V následujících letech přejde od poezie k psaní prózy.